Od Zdeňka Jemelíka jako vždy výstižné, pro toho kdo chce znát pravdu pavdivé. Lze jen doufat, že změny na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci v nedávných dnech je blýskání na lepší časy.
Na několika webech vyšla suše věcná zpráva ČTK, podle které Nejvyšší soud ČR přezkoumá dohodu o vině a trestu v kauze Zemkova solárního podvodu. Neobsahuje nic mimořádného.
V podstatě sděluje, že šéf holdingu Z Group Zdenek Zemek st. se dovoláním postavil proti způsobu, jakým obecné soudy naložily s dohodou o vině a trestu, kterou uzavřel se státní zástupkyní KSZ Brno. Na doplnění se uvádí pár běžných klišé, která o stíhání podnikatelského klanu Zemků kolují v souvislosti s jejich chomutovskými solárními elektrárnami.
S danou problematikou jsem se začal seznamovat v r.2014 v rámci monitorování trestního stíhání bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové, kterou přihodil zlomyslný státní zástupce Vrchního státního zastupitelství Olomouc Radek Mezlík ke skupině obžalovaných budovatelů chomutovských elektráren, ač s tou věcí neměla nic společného. Aniž bych to měl původně v úmyslu, během let vysedávání v soudní síni a i později jsem získal mnoho informací, na jejichž základě jsem si udělal obraz o problematice budování fotovoltaických elektráren, jenž se podstatně odlišuje od odůvodnění některých pravomocných rozsudků. Právo svobody slova a myšlení mi dovoluje odmítnout postupy žalobce Radka Mezlíka, úředníků Energetického regulačního úřadu i soudů. V tomto případě nejde ani tak o jejich právní pochybení, jako o poklesky proti zdravému selskému rozumu a proti zásadě nepodjatosti pohledu na jednání obžalovaných, „zahnaných do kouta“ zločinným státem, který je v listopadu r. 2010 ohrozil krachem zásadní změnou ekonomiky jejich podnikání od 1. ledna 2011.
Proto mě popudilo užití sousloví o Zemkově solárním podvodu, což mě pudí k rozhodnutí nalít veřejnosti trochu čistého vína o tom, jak to z mého laického pohledu ve skutečnosti s proviněním pana odsouzeného bylo.
Někdo možná bude mé rozhodnutí hodnotit jako opovážlivost, protože pan Zdenek Zemek st. se přece k podvodnému jednání doznal dohodou se státní zástupkyní a soud dohodu přijal. Zdánlivě tedy není co řešit. Skutečnost je poněkud složitější. Institut dohody o vině a trestu, zavedený do našeho trestního práva převzetím ze zahraničí, má svá úskalí. Velmi často se k němu uchylují obžalovaní, kteří se raději doznají i k tomu, čeho se nedopustili, než by riskovali, že si vedením úporné obhajoby nakonec vyslouží nepřiměřeně vysoký trest. Popřípadě si při tom vylepší svůj obraz v očích soudu usvědčením vzdorných spoluobžalovaných. Rozdíly mezi tresty, vyjednanými dohodou, a „odměnami“ pro vzpurné pokračovatele v obhajobě, bývají značné. Podrobnosti jsem uvedl v článku „Odveta za nezájem o dohodu o vině a trestu“ (ZDE).
Případ Zdenka Zemka st. vybočuje z řady. Stejně jako jeho synové Alexandr a Zdenek byl obžalován, že v prosinci r.2010 jako jednatel investující společnosti s ručením omezeným VT SUN sepsal s představitelem dodavatelské firmy Janem Hudečkem zápis, datovaný 29.listopadu 2010 o převedení zařízení fotovoltaické elektrárny do majetku jeho společnosti, přestože na zařízení byly ještě nedodělky. Šlo o majetkový převod uvnitř holdingu. Zápis měl v licenčním řízení posloužit jako doklad o tom, že žadatel o licenci je majitelem zařízení, pro které žádá o licenci. Koncem roku 2010 předložil pak Energetickému regulačnímu úřadu ještě další listiny, jimiž údajně předstíral dokončenost výstavby a dožadoval se udělení licence.
Po sepsání zápisu o převzetí zařízení do vlastnictví společnosti VT SUN s.r.o. pokračovaly intenzivně montážní práce. Dne 27.prosince 2010 přeletěla náhodně nad areálem družice NASA, která vyfotografovala plochu pokrytou desetitisíci fotovoltaických panelů. Fotografie měla k disposici obhajoba i žalobce, ale jako důkaz před soudem provedeny nebyly. Podle znaleckého posudku renomované znalecké agentury PricewaterhouseCoopers k 31.prosinci 2010 na investici za 1,3 mlrd. Kč byly nedodělky za několik desítek tisíc Kč, které neměly vliv na bezpečnost a provozuschopnost elektrárny. Elektrárna VT SUN společnosti Zdenka Zemka st. podle zjištění PČR dodala v prosinci 2010 – tedy ještě před udělením licence -do sítě 3900 kWh.
Žalobce Radek Mezlík vložil Zemkům do hlav záměr s pomocí zmíněného zápisu vylákat od Energetického regulačního úřadu licence k nedokončeným elektrárnám. Kromě vlastní úvahy žádný důkaz o podvodném úmyslu neměl. Tvrdil navíc, že v době sepsání zápisu nebyly elektrárny ani zčásti dokončeny, ač skutečnost byla jiná. Odvolací soud jeho výrok zkritizoval a slovo „ani“ z něj vypustil.
Ve skutečnosti v rozhodování o udělení licence žádný zápis nerozhodoval, ač dle petitu „dohody“ jiný podklad pro rozhodnutí nebyl. Musely být jen „pro pořádek“ založeny ve spisu. Rozhodovala prohlídka zařízení pověřenými úředníky Energetického regulačního úřadu. Navštívili areál elektráren třikrát. V „dohodě“ se zmiňuje pouze prohlídka z 20.prosince 2010, při které skutečně byly zjištěny nedodělky. Zamlčuje se uskutečnění rozhodující prohlídky z 31.prosince 2010, při které úředníci zjistili, že elektrárny jsou bezpečné a provozuschopné a dali pokyn k vydání licencí. Komisi Energetického regulačního úřadu provázela skupina odborníků, přizvaných žadateli, mezi nimi dozor úvěrující banky. S názorem úředníků se ztotožnili. Zemkovi neomezovali kontrolory Energetického regulačního úřad a jejich doprovod v pohybu po elektrárnách a neskrývali před nimi drobné nedodělky. Neuvedli úřad v omyl, žádný podvod se tedy nekonal.
Pokud ale podle žalobce elektrárny přece jen získaly licence neprávem a vznikly škody, nebyl to výsledek podvodu ze strany Zemků, ale neodborného nebo nedbalého rozhodování pověřených úředníků Energetického regulačního úřadu, kteří neměli udělení licence povolit. Podle mého laického úsudku žalobce Radek Mezlík obžaloval nesprávné osoby a korunoval svůj výkon tím, že pravé bona fide viníky navrhl jako svědky obžaloby. Nad to si myslím, že k podání obžaloby nebyl žádný důvod, protože všechny tři elektrárny byly ve chvíli získání licence bezpečné a provozuschopné se zcela bezvýznamnými drobnými nedodělky (např. oplocení).
Obě pozemní elektrárny úředníci Energetického regulačního úřadu skutečně opakovaně prohlédli. Při žádné ze tří návštěv areálu ale nevystoupili na střechu, takže zařízení elektrárny VT SUN nikdy neviděli a jeho stav nemohli posoudit. Tvrzení, že elektrárna nebyla v den vydání licence dokončena, tak nemá povahu nezpochybnitelné materiální pravdy.
V případě této elektrárny se navíc k tíži jednatele Zdenka Zemka st. uvádí, že výchozí zpráva o zařízení neodpovídala skutečnému stavu elektrárny. Revizní technik ale byl zaměstnancem subdodavatelské firmy a ani Energetický regulační úřad nebyl oprávněn kontrolovat správnost revizní zprávy. Jednatel společnosti si určitě neobjednal nesprávnou revizní zprávu a proti jejímu dodání byl bezbranný. Nemůže za ni proto nést odpovědnost.
Pro úplnost uvádím, že všechny tři elektrárny od spuštění v r.2010 dodávají proud a nedošlo u nich k žádnému úrazu.
Aby toho nebylo málo, ve věci neoprávněného prodeje elektřiny z chomutovských solárních elektráren za dotovanou cenu padla později další na sobě navzájem nezávislá trestní oznámení Energetického regulačního úřadu a dvou spolků, jejichž prověřování vnutil státní zástupce Radek Mezlík severočeské policii a Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí n.L. Jejich závěr byl jednoznačný: elektrárny získaly licence oprávněně. A stejný Radek Mezlík, který se snažil Zemky „dostat do tepláků“, závěry severočeské policie obhajoval.
Soud ovšem musel obžalobu projednat. Případ připadl senátu předsedy Petra Jirsy. Zdenek Zemek st. byl obžalován v páru s Janem Hudečkem, představitelem dodavatele. Nemohl se ale postavit před soud společně s ním, protože vážně onemocněl. Soud pak jeho věc vyloučil do samostatného řízení a rozsudkem z 30. dubna 2019 odsoudil Jana Hudečka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku. Tím „nastavil laťku“ pro uložení trestu Zdenkovi Zemkovi st.
Po uzdravení v r. 2021 Zdenek Zemek st. věnoval velké úsilí přípravě své obhajoby před soudem. Nesmyslné obvinění z přípravy oklamání Energetického regulačního úřadu převzetím téměř dokončeného zařízení elektrárny do majetku společnosti VT Sun s.r.o. by měl za normálních okolností vyvrátit. Připravoval se tedy na vybojování zprošťujícího rozsudku. Pak ale pochopil, že nelze očekávat, že by senát soudce Petra Jirsy mohl v jeho případě rozhodnout podstatně odlišně od rozsudku nad Janem Hudečkem. Přistoupení na dohodu o vině a trestu se nabídlo jako aspoň částečně únosný kompromis.
K jejímu uzavření došlo 6.října 2021 na Vrchním státním zastupitelství Olomouc – pobočce Brno. Strany se dohodly na podmíněném trestu odnětí svobody v trvání tří let s odkladem na pět let a peněžitém trestu 8 milionů Kč. Senát Petra Jirsy Krajského soudu v Brně tuto dohodu schválil rozsudkem ze dne 8. října 2021. V něm ale k dohodě přidal povinnost odsouzeného uhradit státu škodu ve výši 18.614.679, 76 Kč. O tom ale v dohodě není ani slovo a jde tedy o velmi významnou odchylku od jejího obsahu. Kvůli této změně se Zdenek Zemek st. obrátil dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR. Nebude se tedy jednat o „Zemkových solárních podvodech“ ale o korigování dohody o vině a trestu obecnými soudy, čili o domnělých či skutečných právních nepřístojnostech.
V článku „Mračna nad olomouckými žalobci“ (ZDE) jsem se vyjádřil, že vedle procesů, žalovaných olomouckým vrchním státním zastupitelstvím, v nichž se prokázala nedůvodnost obžaloby a jsou důvodem k vymáhání odškodnění od státu, má tento úřad na svém účtě ještě několik dalších případů s nesmyslnými obžalobami, v nichž ale obhajoba v důsledku nekorektního jednání státního zastupitelství nebo soudů nedokázala dosáhnout zprošťujícího rozsudku. Ač laik, jako účastník soudního řízení jsem pevně přesvědčen, že proces proti Zdenku Zemkovi st. k nim patří stejně jako odsouzení jeho synů.
