Další kousek státního zástupce Radka Mezlíka, který se čerstvě dostal na veřejnost. Zadržel část spisu a zkoušel se tajně domluvit s obviněným přes šifrovanou aplikaci.
Média povzbudila zájem veřejnosti o dění v justici zprávou o vynuceném přerušení hlavního líčení u Krajského soudu Brno v pobuřující kauze STOKA, údajně způsobeném pochybením dozorového státního zástupce Radka Mezlíka, který nepředal soudu část trestního spisu velikosti 10-12 tisíc stran.
Informace přikořenila Česká justice článkem Jana Hrbáčka (ZDE), podle něhož se zmíněný státní zástupce prostřednictvím šifrované aplikace WhatsApp pokusil domluvit si schůzku bez advokáta s jedním z podezřelých. Tato zpráva je doslova pikantní, protože šifrovaná aplikace WhatsApp má být oblíbeným nástrojem komunikace různých kriminálních živlů a jednání s podezřelým bez advokáta je hrubým porušením jeho práva na obhajobu a obecně na spravedlivý proces. Lepší důvod pro kárné stíhání provinilce si ani není třeba přát.
Tyto zprávy zvýšily zájem o cestu ministra Pavla Blažka v pondělí 7. ůnora 2022 do Olomouce za účelem jednání s vrchním státním zástupcem Ivo Ištvanem. Předmětem jejich rozhovorů měla být mimo jiné kauza STOKA a údajný prohřešek Radka Mezlíka. Žádná senzace se pak ale na veřejnost nedostala. Pavel Blažek se po setkání vyjádřil (ZDE), že s Ivo Ištvanem jednali „jako muž s mužem“. Znaje ministrovu ráznost si o tom myslím, že rozhovor mohl být dost napínavý, protože Pavel Blažek se již před nástupem o olomouckém vrchním státním zastupitelství vyjadřoval velmi kriticky a Ivo Ištvan je jeden z těch vedoucích státních zástupců, jež přímo ohrožuje připravovaná dílčí novela zákona o státním zastupitelství: až na přestávku v letech 2007-2011, způsobenou jeho nezákonným odvoláním ministrem Jiřím Pospíšilem, stojí v čele svého úřadu od jeho vzniku až dodnes, což asi nebude dále možné. Veřejnost ale hlavně čekala na ministrovo vyjádření k roztodivnému počínání Radka Mezlíka. Možná si i leckdo dělal naději, že jej požene před kárný soud. Avšak Pavel Blažek se stejně jako v jiných záležitostech zachoval s rozvahou: oznámil, že si počká na výsledek prověřování případu Nejvyšším státním zastupitelstvím. Podle mého laického úsudku nemohl jednat jinak, protože pokud by v této fázi chtěl vést šetření přes hlavu Nejvyššího státního zastupitelství, jednal by protiprávně. Jako kárný žalobce není ovšem vázán názorem nejvyššího státního zástupce, takže později se může rozhodnout jakkoli.
Na okraj podotýkám, že s vyvozováním odpovědnosti to nemusí být úplně jednoduché, protože Radek Mezlík již není státním zástupcem, ale působí jako pověřený žalobce v Úřadu evropského žalobce.
Přes vše výše uvedené se musím usmívat rozhodnutí pana ministra vyčkat na výsledek prověřování Nejvyšším státním zastupitelstvím. Na základě vlastních zkušeností předpokládám, že výsledek šetření bude pro Radka Mezlíka příznivý, potažmo zpochybňující opodstatněnost rozhodnutí soudu dožadovat se jakýchsi listin, o nichž nepřekonatelný žalobce usoudil, že jejich neznalost nemůže mít na rozhodování soudu žádný vliv.
Jeho postupy už zkoumali jeho nadřízení víckrát a vždy z toho vyšel „bez ztráty květinky“. Není divu, že čelil i dříve různým stížnostem, neboť má na svědomí neštěstí řady jím obviněných.
Připomeňme si pohromu, kterou přivodil osmi obžalovaným účastníkům licenčního řízení chomutovských solárních elektráren holdingu Z Group (ZDE). V médiích se traduje, že investoři – šéf holdingu Zdenek Zemek st. a jeho synové Alexandr a Zdenek – s pomocí dalších obžalovaných podvodně vylákali vydání licencí Energetickým regulačním úřadem v noci 31.prosince 2010, ač elektrárny nebyly dokončené. Zajistili si tak neoprávněně právo na výkupní cenu 12,20 Kč/kWh, zatímco v případě získání licence až od 1.1.2011 by měli nárok jen na 5.50Kč/kWh.
O oprávněnosti nároku na licence však nerozhodli obžalovaní, ale úředníci Energetického regulačního úřadu, kteří postupně třikrát zkontrolovali stav elektráren a při poslední několikahodinové prohlídce dne 31. prosince 2010 vydali souhlas k vystavení licencí. Žalobce Radek Mezlík je ale neobžaloval a dokonce je použil jako svědky obžaloby. Elektrárny v té době byly ve zkušebním provozu a odborní pracovníci distribuční společnosti je připojili k distribuční síti. Ostatně elektrárny náhodně vyfotografovala družice NASA 27. prosince 2010. Z fotografií je zřejmé, že elektrárny skutečně stály. Fotografie měla k disposici obhajoba i žalobce, ale jako důkaz ve prospěch obhajoby nebyly před soudem provedeny. Žalobce se tím prohřešil proti povinnosti vést dokazování v neprospěch i ve prospěch obžalovaných.
V obžalobě Radek Mezlík stanovil každé skupince obžalovaných nebo každému jednotlivci samostatnou „diagnózu“, na kterou pak navazovala výše trestu. Vysoké tresty investorům byly zvláštní odměnou za vstřícnost vůči státu, jenž si přál vyhovět směrnici Evropské unie. Tím hůř, že v zájmu státu si zatížili holding miliardovým úvěrem.
Zvlášť podle se Radek Mezlík zachoval vůči Alexandru a Zdenkovi Zemkům a obž. Janu Hudečkovi, kteří v rámci administrativní přípravy na licenční řízení sepsali v předstihu protokoly o převzetí dokončeného zařízení elektráren z rukou dodavatele do vlastnictví investora, v obou případech holdingových společností. Je pravda, že v té době byly ještě na zařízení malé nedodělky, ale signatáři věděli, že do okamžiku vydání licencí bude vše hotovo. Radek Mezlík jim bez důkazů vložil do hlav záměr oklamat s pomocí protokolů Energetický regulační úřad a prohlásil, že elektrárny nebyly ani zčásti dokončeny. Výrok o nedokončenosti posloužil k vytvoření dojmu strašného zločinu, který senát Aleše Novotného zúročil ukládáním drakonických trestů. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací ale výrok zkritizoval jako nepřiměřený a vypustil z výrokové věty slůvko „ano“, o němž později ještě uslyšíme.
Protokoly skutečně nesloužily k oklamání Energetického regulační úřadu, který licence vydal na základě posouzení stavu elektráren komisí úředníků Energetického regulačního úřadu, což jsem uvedl již výše. Jen pro zajímavost uvádím, že elektrárny dodnes dodávají do sítě proud, ale odběratel za něj neplatí.
Díky zlovolné horlivosti žalobce Radka Mezlíka a s ním souznícího soudce Aleše Novotného se musel šéf holdingu Zdeněk Zemek st. vypořádat se skutečností uvěznění synů.
Nemilosrdně se Radek Mezlík choval i v průběhu hlavního líčení. Když senát Aleše Novotného zprostil obžaloby jako jediného z jeho obětí bývalého ředitele licenčního odboru Energetického regulačního úřadu Luďka Pražáka, pro kterého žádal trest odnětí svobody v trvání 10 let, žalobce se odvolal. Ale záměr „dostat jej do tepláků“ mu nevyšel – pan obžalovaný nepočkal na rozhodnutí odvolacího soudu a v tichosti skonal.
Připomeňme si také tragédii bývalé ředitelky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové a její podřízené Michaely Schneidrové (ZDE), které Radek Mezlík obžaloval (ZDE) pro jednání, jež dle vyhodnocení Nejvyšším soudem ČR nebylo trestné. Žalobce je „přihodil“ do výše zmíněného procesu s účastníky licenčního řízení, čímž je zatížil zbytečnými nesmírnými ztrátami času a peněz. Věnoval jim 11 z 27 stran obžaloby, čili poměrně více než ostatním. Hlavní líčení začalo 2. června 2014 a senát Aleše Novotného je na návrh Radka Mezlíka odsoudil k 8,5 letům vězení. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací zprostil Alenu Vitáskovou obžaloby, ale Michaela Schneidrová musela prožít sedm měsíců ve vězení. Proti zproštění Aleny Vitáskové podal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman dovolání, v němž se neštítil nepravdivých tvrzení. Po různých peripetiích Nejvyšší soud ČR dne 11. prosince 2018 zrušil rozsudek nad Michaelou Schneidrovou a odvrátil od Aleny Vitáskové nebezpečí nového odsouzení. Michaela Schneidrová se sice ocitla na svobodě, ale nadále zatížena nepříjemnostmi postavení obžalované: bez naděje na uplatnění na trhu práce a bez přístupu k sociálním dávkám, vržena do hmotné nouze.
Dne 13. listopadu 2019 navázal senát Aleše Novotného na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Vázán jeho právním názorem zprostil obě dámy obžaloby. Pro Alenu Vitáskovou tím její kalvárie skončila. Avšak trápení Michaely Schneidrové surově prodloužil Radek Mezlík, který se odvolal proti rozsudku senátu Aleše Novotného. Paní obžalovaná pak musela čekat na definitivní zproštění obžaloby odvolacím soudem až do 24. června 2020.
Vrchní soud v Olomouci byl rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR vázán stejně jako před ním Krajský soud Brno. Odvolání státního zástupce by mohl vyhovět pouze popřením závěrů Nejvyššího soudu ČR, což by bylo nepřípustné. Pokud to Radek Mezlík věděl, a přesto podal odvolání, postavil své ego nad zákon a projevil bezohlednost vůči zproštěné obžalované, které svévolně prodloužil čekání na ukončení trýzně. Avšak pokud to nevěděl, zpochybnil svou odbornost, potažmo způsobilost zastávat úřad státního zástupce.
Surovost vůči Michaele Schneidrové mě přiměla k dalšímu pokusu o přivolání trestu na žalobce Radka Mezlíka. Samozřejmě jsem neuspěl a v rámci jeho obhajoby rozhodl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Robert Misak, že vykládám nesprávně výkřik o elektrárnách, nedokončených ani zčásti, neboť slůvko „ani“ je písařská chyba, která se do textu dostala náhodou. Vznesl jsem námitku k jeho nadřízenému, tehdejšímu nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. Namítl jsem, že o překlep nejde, protože výrok se v této podobě nachází ve čtyřech výstupech z jednání žalobce a soudu. Odpověď jsem nedostal, nedotknutelnost státního zástupce Radka Mezlíka zůstala zachována.
Není důvod očekávat, že při prověřování důvodů Radka Mezlíka k zadržení části spisu a jeho pokusu o navázání nelegálního kontaktu s obviněným si Nejvyšší státní zastupitelství povede jinak. Lidé jsou tam stejní a zvyk je železná košile.
Čtěte dále:
