V kauzách solárních elektráren soudy odsuzují bez ohledu na to, že v konkrétních případech nevznikla vůbec žádná škoda, naopak státní rozpočet prokazatelně získal majetkový prospěch.
Někdy je to ale opravdu velmi obtížné, i když se zapojil sám Ústavní soud, aby pomohl neexistující hůl vytvořit. Co jiného lze ale dělat, pokud k požadovanému odsouzení nepostačují platné zákony?
Ústavní soud ve svém usnesení č.j. II. ÚS 1394 ze dne 30. 9. 2019 potvrdil judikáty: „I pokud by obecné soudy měly od škody odečíst výši solární daně, právní kvalifikace jednání stěžovatelů by zůstala obdobná. Jelikož stěžovatelé nebyli odsouzeni k náhradě způsobené škody a vzhledem k zanedbatelnému vlivu takových úvah na rozhodnutí obecných soudů se Ústavní soud touto otázkou detailně nezabýval.“, protože byl pln přesvědčení, že nějaká škoda vzniknout přece musela, když namísto dotované ceny roku 2011 měla solární elektrárna, uvedená do provozu dne 22. 12. 2010, přiznanou dotovanou cenu roku 2010.
Je otázkou spíše etickou, zda by Ústavní soud potvrdil drakonické rozsudky v jiné kauze solární elektrárny, pokud by věděl, že např. pouze za jeden jediný rok (např. konkrétně rok 2012) při ceně 2010, za kterou jsou „pachatelé“ odsuzováni, státní rozpočet ČR prokazatelně získal z této konkrétní solární elektrárny skutečný majetkový prospěch ve výši 19 milionů Kč? A zda by Ústavní soud stále zůstal u dojmu, který nabyly obecné soudy, a to, že cena 2011 je ta jediná správná cena, pokud by věděl, že právě cenou 2011 vznikla státnímu rozpočtu ČR skutečná ekonomická újma (škoda) ve výši 3,2 milionů Kč?
Ústavní soud totiž „přehlíží“ podstatnou skutečnost, že na vznik a výši jakékoliv škody nikdy neexistoval u obecných soudů žádný znalecký posudek, ba dokonce ani odborné vyjádření, kterými by bylo možno vznik a výši tvrzené škody doložit. Obecné soudy celá léta zneužívaly odborná vyjádření jednoho jediného soudního znalce pana Michálka, která sice nikdy neřešila možný vznik a výši případné škody, ale o to přesněji popisovala, např. jaká byla stanovená výkupní cena, jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu a zda nějaká faktura byla zaplacena o den dříve či později.
Skutečnost, že tyto rozdíly, které dle vyjádření renomované univerzity nemohl nezvládnout absolvent obecné školy, nikdy obecné soudy ani Ústavní soud nezarazila a nikdy je nepřinutila se zamyslet nad otázkou škody, která není úplně nepodstatnou otázkou v trestním řízení. O to horší světlo vrhá na soudy v Brně a v Olomouci skutečnost, že soudní znalec Michálek se v srpnu 2021 (ve vyjádření zaslaném brněnskému soudu v kauze obdobné solární elektrárny) přiznal, že se nikdy „nevyjadřoval k výpočtu „škody““ a že jeho odborná vyjádření se vždy týkala pouze otázek Policie, případně soudů, ve kterých: „nebyly v předložených otázkách zadány dotazy, ve kterých by se vyskytoval pojem škoda.“.
Do srpna 2021 nebyl pro obecné soudy žádný problém, metodou tzv. „přes palec“, vyfabulovat jakoukoliv výši škody v desítkách či ve stovkách milionů, ba dokonce i v miliardách Kč tím, že solární elektrárny z roku 2010 prodávají elektřinu za cenu roku 2010. Jediným požadovaným kritériem byla co největší výše škody, aby se státní zástupci a soudci mohli, coby zachránci miliard, byť neexistujících, prezentovat v médiích. Navíc miliardovým „škodám“ odpovídaly i mnohaleté tresty vězení, obdobné jako za vraždy.
Jinak totiž nelze vysvětlit, že nalézacím brněnským soudům, ani odvolacím olomouckým soudům, nebylo nikdy ani trochu podezřelé, že jim, za celou dobu dlouhých 8 let, nikdy státní zástupci nedoložili v obžalobách jediný znalecký posudek, který by vůbec prokázal alespoň možnost vzniku škody, o její výši ani nemluvě.
Stejně, jako neexistence škody neexistoval přesně definovaný poškozený. Jednou to byl distributor, jednou operátor trhu (OTE), jednou český stát, dle momentální nálady soudu či momentálního dojmu soudu. Až v posledních letech, možná pod dojmem nahlédnutí soudů do platného zákona č. 165/2012 Sb., dochází ke sjednocení názorů soudů, že jediným aktivně legitimovaným subjektem, kterému mohla vzniknout nějaká škoda, je Česká republika, protože ona jediná, na rozdíl od distributorů a OTE, poskytuje dotace ze státního rozpočtu buď do výkupní ceny roku 2010 anebo do výkupní ceny roku 2011.
Obecné soudy v Brně a v Olomouci tak mohly mnoho let vycházet ze základního předpokladu, že přece nějaká škoda musí existovat, když se jim podařilo za tyto „škody“ odsoudit tolik lidí na tolik let vězení. Po letech odsuzování, bez existence škody, celý justiční podvod s odsuzováním za neexistující škodu utrpěl vážené trhliny v říjnu 2021:
Na straně jedné měl brněnský soud, ve věci jednání o zahájení obnovy řízení, „na stole“ od státního zástupce pouze odborné vyjádření soudního znalce pana Michálka, které se netýkalo škody, i když tak bylo státním zástupcem výslovně prezentováno.
Na straně druhé měl brněnský soud „na stole“ dva znalecké posudky renomovaných znaleckých ústavů, které odborně dle zákona o znalcích, na základě zákonů a nezpochybnitelných podkladů Ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2021, ověřily, že společnost řízená odsouzenými nezpůsobila a nemohla způsobit žádnou skutečnou ekonomickou újmu ani distribuční společnosti, ani OTE, ba ani státnímu rozpočtu.
Znalecké posudky jednoznačně prokázaly, že státnímu rozpočtu České republiky v této kauze nikdy skutečná ekonomická újma (škoda) nevznikla. Podrobné výpočty skutečných výdajů a skutečných výnosů státního rozpočtu ČR, ve vztahu k solární elektrárně řízené odsouzenými, pouze za období 2010 – 2012, totiž nezpochybnitelně prokázaly rozdíl skutečně realizovaných výdajů a skutečně realizovaných příjmů státního rozpočtu, jako skutečný ekonomický prospěch (zisk) státního rozpočtu ve výši 35,4 milionů Kč, který rozpočet ČR z této solární elektrárny skutečně získal. A propočet teoretických nákladů a výnosů státního rozpočtu ČR za období 2013 – 2030 (tj. období posuzované soudy v rozhodnutích) navíc prokázal, že předpokládaný skutečný ekonomický prospěch (zisk) státního rozpočtu ČR bude celkem činit 20,5 milionů Kč.
Usnesení Ústavního soudu, že pro odsouzení není třeba zjišťovat konkrétní výši škody, která vznikne státu, protože určitě nějaká škoda vznikla, lze asi opravdu pouze velmi obtížně aplikovat na případ, kdy státu prokazatelně žádná skutečná ekonomická újma (škoda) nevznikla a nemohla vzniknout, ale naopak státu prokazatelně vznikl skutečný ekonomický prospěch (zisk), a do roku 2030, při zachování stávajících podmínek, bude státu stále vznikat ekonomický prospěch (zisk).
A nyní tedy poprvé, po mnoha letech souzení a odsuzování, nastala zvláštní situace. Soud, který neměl jediný důkaz o skutečné ekonomické újmě (škodě státu), dokonce ani odborné vyjádření, které by se zabývalo škodou, načetl dva znalecké posudky znaleckých ústavů. Oba znalecké posudky, nade vší pochybnost, prokázaly, že činností společnosti řízené odsouzenými nejen, že nevznikla státu žádná skutečná ekonomická újma (škoda), ale naopak vznikl státnímu rozpočtu ČR skutečný ekonomický prospěch (zisk).
Soud byl postaven před kruciální otázku, jak zamítnout obnovu procesu, když státu nevznikla žádná skutečná ekonomická újma (škoda), a nemůže tedy býti poškozeným a poslední judikáty označují za poškozeného, v souladu se zákonem č. 165/2012 Sb., pouze český stát? Soud nemusí provádět dokazování v otázkách právních (iura novit curia), ale pouze ve skutkových, a protože oblast solárních elektráren patří u brněnského soudu k nejlépe „projudikovaným“ v oblasti trestního i správního soudnictví. Navíc i Ústavní soud, sice v kauze jiné solární elektrárny, judikoval, že nějaká škoda určitě musela vzniknout a na výši škody nezáleží.
A protože nezáleží na právu (iura novit curia), ale skutcích, a pokud tedy skutečná ekonomická újma (škoda) nevznikla státu, musela vzniknout někomu jinému. Soud tedy velmi inovativně změnil osobu poškozeného. Soud nyní označil za poškozenou distribuční společnost, které se měl, dle soudu, zmenšit majetek tím, že distribuční společnost, na základě smlouvy o samofakturaci, fakturovala společnosti OTE, a.s. vyrobenou elektřinu za společnost odsouzených a jménem společnosti odsouzených. Se skutečností, že ona „poškozená“ distribuční společnost respektovala zákony i ekonomickou realitu a odmítla se v adhezním řízení připojit k trestnímu řízení a požadovat několik set milionů Kč, o které se nikdy její majetek, díky nevinně odsouzených, nikdy nezmenšil, soud nepovažoval za podstatnou. Vypořádal se s ní takto: „Na otázku, kdo je v trestním řízení poškozený, nemůže mít vliv ani skutečnost, zda se tento subjekt připojí k trestnímu řízení s náhradou škody, jak je v tomto řízení podsouváno.“. Soudu tak trochu uniká realita. Pokud by totiž německý akcionář tušil, že jeho společnosti (byť pouze dle názoru soudu) vznikla mnohasetmilionová škoda, kterou se soud společnosti snaží svým rozhodnutím nahradit a statutární zástupci ji odmítají přijmout, asi by to neskončilo pouze trestním oznámením za porušování povinností při správě cizího majetku….
Soudem tvrzená skutečnost, že ona „poškozená“ distribuční společnost si, vlastní samofakturací, způsobila škodu, je proto více než překvapující a je spíše projevem bezradnosti soudu, který se neuměl vyrovnat se znaleckými posudky z roku 2021. Korunu této soudní frašce nasadilo tvrzení soudu, že distributor „…škodu, kterou mu způsobí pachatel, následně vykompenzuje svými obchodními aktivitami.“, které prokázalo skutečně zásadní nepochopení zákonů i systému financování obnovitelných zdrojů a základních ekonomických a fakturačních zákonitostí ze strany soudu….
Pak již asi ani nemůže překvapit, že soud v říjnu 2021 tvrdí:„…, že skutečnosti, se kterými oba posudky pracují, nejsou skutečnostmi novými, ale skutečnostmi, které měl k dispozici již soud I. stupně, když ve věci rozhodoval o vině odsouzených.“. Pokud skutečně soudy měly již v květnu 2018 k dispozici všechny skutečnosti dokazující, že společnost řízená obžalovanými svojí činností nezpůsobila státu skutečnou ekonomickou újmu, ale naopak z její solární elektrárny vznikl státnímu rozpočtu skutečný ekonomický prospěch, pak to navozuje další otázky…
Odsouzení navíc zatvrzele tvrdí, že v roce 2018 opravdu nemohli tušit, že soudní znalec pan Michálek, kterého, jako samojediného, všechny soudy ve věci solárních elektráren připouštěly jako odborníka na výpočet škody, a pouze na základě jeho odborného vyjádření (nikdy ne znaleckého posudku dle zákona o znalcích) o výši „škody“, byli odsouzeni za mnohasetmilionovou škodu, se výslovně v srpnu 2021 distancuje od toho, že by se vyjadřoval k výpočtu „škody“ a že výslovně vyloučil, že v předložených otázkách Policie a soudů, na které odpovídal, se vyskytoval pojem „škoda“.
Pokud soud tvrdí, že všechny důkazy o tom, že činností odsouzených nebyla ani distributorovi, ani společnosti OTE, ale ani státnímu rozpočtu způsobena skutečná ekonomická újma (škoda), ale naopak, z této činnosti odsouzených, měl státní rozpočet prokazatelný ekonomický prospěch větší než 50 milionů Kč, byly soudům známé již v roce 2018, a že tedy nejsou v říjnu roku 2021 pro soud nové a nejsou proto důvodem pro obnovu, může toto tvrzení působit spíše účelově.
Pokud tedy znalecké posudky z roku 2021 prokazující, že žádná skutečná ekonomická újma České republice nevznikla, nejsou v říjnu 2021 řádným důvodem pro povolení obnovy ve prospěch odsouzených a odsouzení zůstávají i nadále ve výkonu 7,5 letého trestu, protože soudy údajně tyto informace měly již v roce 2018, pak je kruciální otázkou, za co vlastně byli odsouzení v roce 2018 skutečně odsouzeni??
Vnucuje se spíše akademická otázka: Pokud si oba jednatelé dnes odpykávají 7,5 letý trest za to, že jejich společnost již přinesla státu, mj. auditory i finančními úřady potvrzený, prokazatelný ekonomický prospěch (zisk) ve výši 35,2 milionů Kč a zcela reálně „hrozí“, že dalších 20,5 milionů Kč zisku bude muset státní rozpočet ještě přijmout z jejich solární elektrárny do roku 2030, na kolik let vězení by je soudy asi odsoudily, pokud by jimi řízená solární elektrárna nepřinesla státnímu rozpočtu ekonomický prospěch (zisk) více než 50 milionů Kč, ale způsobila by státnímu rozpočtu jakoukoliv, byť sebemenší, skutečnou ekonomickou újmu (škodu)…?
Ve vztahu k České republice si ale český občan, bohužel, velmi často, musí připomínat stará česká přísloví: „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán…“ aneb: „Čiň čertu dobře, peklem se ti odvděčí…“!
Ivan Noveský
