Letní měsíce s sebou přinášejí okurkovou sezónu. Letos ji drastickým způsobem smetlo „hodonínské tornádo“, které ve spojení s blížícími se volbami namixovalo koktejl, v němž se promíchávají solidarita s choutkami politiků využít neštěstí pro startující volební kampaň. Bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, která roky čelila české soudní mašinérii, než ji nakonec v kauze chomutovských solárních elektráren podnikatele Zdeňka Zemka pravomocně očistili, se na stránkách Institutu Aleny Vitáskové nebála použít výraz hyenismus.
Co jste tím hyenismem myslela? Mají jím být třeba návštěvy zasaženého místa vrcholnými politiky, kteří po vlně občanské solidarity pospíchali na Moravu? Nejsou slova o odmítání publicity premiérem Babišem, navíc s poukazem, že „vládního fotografa poslal domů“, tím zneužitím neštěstí a dalším marketingovým tahem, který má zabrat na slábnoucí popularitu?
Lidský, politický hyenismus se objevuje tam, kde jiní padají do nesnází. Místo pomoci bližním se někteří chtějí svézt na vlně publicity. Tím jsem neměla rozhodně na mysli návštěvy zasažených míst tornádem našimi představiteli státu. Každopádně bylo nutné, aby premiér Babiš a ministryně Schillerová na místo odjeli, aby na vlastní oči viděli hrůzu, která potkala naše spoluobčany. Aby viděli zničené domovy, které si většina z obyvatel postiženého regionu není schopna obnovit. Ať již je to věkem, nebo finančními možnostmi.
Byla to jejich povinnost, aby pak mohli s rozvahou učinit velmi rychlé kroky k uvolnění financí a pomoci poškozeným, pomoci k obnově života v tomto malebném regionu. Domnívám se, že si nikdo z nás vůbec nedokáže představit, že by premiér Babiš na místo nejel. Druhá stránka této věci je, jak účinnou pomoc následně vláda zajistí. Politický hyenismus je, když tam jedou, vše vidí a pak se dlouho s pomocí otálí nebo žádná pomoc nepřichází. To se snad v tomto případě nestalo a doufejme, že nestane.
Za politický hyenismus nejvyššího stupně považuji, když se na finanční dary od občanů – kteří se skládali po stokorunách (sbírka přesáhla asi miliardu korun), aby pomohli postiženým – uvalí darovací daň. Stejně tak je naprostý hnus politických oponentů, kteří začnou kritizovat premiéra, že odjel na místo zdevastovaných domovů, aby si údajně dělal předvolební PR.
Myslím, že zodpovědný politik musel plakat nad touto přírodní zkázou, že nemohl v té chvíli myslet na nějaký hloupý PR. Pevně věřím, že všichni politici, kteří se chtěli pouze zviditelnit a upoutat pozornost voličů a skutečně si chtěli dělat „předvolební kampaň“ na lidské tragédii, tak ti všichni v následných volbách propadnou do politických propadlišť a již se na veřejnosti neobjeví. To jsou lidé, kteří nemají právo řídit stát, či jakkoliv ovlivňovat veřejný život.
Období letních prázdnin svádí k lenošení. Vy jste se pustila do psaní knih, které mezi veřejností vzbudily zájem. Máte pro letošní léto nějakou rozpracovanou?
Kniha Béďa, povolání syn je humorný příběh, končící pro někoho tragicky, pro jiné vítězně. Jak již to v životě bývá. Kniha, kterou ilustroval Jan Buják a vydává ji nakladatelství Olympia, bude na pultech knižních obchodů na předvánočním trhu. Nebo s podpisem autorky a se záložkou je možno objednat na dobírku na e-mailu: [email protected]. Právě v těchto dnech jsme s panem Bujákem dokončili poslední návrhy ilustrací, kniha je u editora a práce na ni se chýlí ke konci. Pevně věřím, že najde své čtenáře, že pobaví, ale i poučí.
Jste veřejností uznávanou odbornicí na problematiku zajištění energetických zdrojů v České republice a také na získávání energie z obnovitelných zdrojů. Jsme schopni dosáhnout pro nejbližší desetiletí energetické soběstačnosti a je cestou k ní dostavba jaderné elektrárny v Dukovanech, nebo jí má být spíše cesta podpory obnovitelných zdrojů energie?
Úvodem je nutno sdělit, že za zajištění energetických zdrojů v České republice jsou odpovědni naši politici, naše vlády, naši zákonodárci. Nikoliv jako kolektivní orgán, ale každý z nich osobně. Doufejme, že se nebudou muset v budoucnu zodpovídat za poškození zájmů vlastního státu před soudy. Obhajovat se tím, že poškození národních zájmu, nejen v oblasti energetiky, bylo pácháno v důsledku nařízení EK, je pro naše potomky neakceptovatelné.
Česká republika je soběstačná, a dokonce doposud elektrickou energii vyváží. Ukončení výroby v uhelných elektrárnách, nevyjasněná výstavba jaderných bloků provázená politickými pletkami a problematika s obnovitelnými zdroji, způsobená rovněž politickým marasmem, mohou přivést naši zemi do období, kdy pro nás bude elektrická energie nedostatkovým zbožím, kdy bude jen pro bohaté. Možná bude stačit jeden rozsáhlý blackout a dojde ke koncepčním, nekorupčním krokům i v oblasti energetiky.
Překotný vývoj v oblasti energetických zdrojů, degradace části vývoje v oblasti obnovitelných zdrojů v České republice – tím mám na mysli netransparentní legislativu, výkupní ceny především pro fotovoltaiky (r. 2009-2010) vytvoření kriminálního prostředí – to odradilo řadu slušných podnikatelů na dlouhá léta vstoupit do těchto vod.
Je pravdou, že bez jaderných bloků, uhlí, možná i zemního plynu není možné zajistit dostatek elektrické energie pro naše občany, spotřebitele tím, že tyto masívní výpadky zdrojů nahradíme jiným zdrojem. Obnovitelné zdroje nejsou schopny v takovém rozsahu, časovém období a při stávajících technologiích tak masívní výpadek nahradit. Je to absurdní úvaha, přestože moderní technologie obnovitelných zdrojů, například H2power, jsou budoucností. Energetický mix musí být nastaven ve veřejném zájmu odborníky-energetiky, nikoliv lobbisty a zájmovými skupinami, či politikařením a osobními výhodami motivovanými „experty“.
Stát potichu začíná znovu podporovat solární energetiku. Nepřipadají vám takové výzvy – ve světle vlastních zkušeností se soudním systémem státu a s detailní znalosti období konce roku 2010 – pokrytecké?
To není pokrytecké, to je naprosto nehorázné. Mám v dobrá paměti, jak státní zástupci mě pronásledovali, dehonestovali, chtěli mě nechat zavřít do vězení za to, že „neodebírám licence solárním elektrárnám“, přestože tyto kroky by byly v rozporu se zákonem, v rozporu s veřejným zájmem.
Vzpomínám, jak mi v této věci státní zástupce Kotas z NSZ vyhrožoval, že jsem nečinná, jak NSZ Pavel Zeman manipuloval s důkazy, které předkládal Nejvyššímu soudu, jak vyhrožoval, když ERÚ připravil novelu vyhlášky, která napravovala rozpory mezi zákony a podzákonnými normami, jak jeho podřízení jezdili na jednání Legislativní rady vlády k této vyhlášce. Mělo to být snad proto, aby i po deseti letech mohli stíhat „vybrané“ majitele solárních elektráren a znemožňovat výrobu v těchto energetických zdrojích?
Stát na jedné straně potichu chystá podpory solárům, jak říkáte. Na druhé straně stát zastavuje výrobu ve stávajících elektrárnách a posílá lidi do vězení? Asi je něco „shnilého“ v tomto státě.
Při svém působení ve vedení ERÚ v rozporuplném období konce roku 2010 jste byla účastna rozhodování v případech, které nejsou dodnes uzavřené. V možná nejvíce mediálně sledované kauze chomutovských elektráren Zdeňka Zemka jste byla dokonce dlouho obviňována a nakonec osvobozena. Bratři Zemkovi byli ve stejné kauze nakonec odsouzeni a trest museli vykonat. V těchto měsících by měl stát před Krajským soudem v Brně v podobné kauze i jejich otec Zdeněk Zemek. Scénář jeho kauzy se nápadně podobá průběhu kauz jeho synů. Se znalostí detailů těchto kauz – nepřipadá vám odsouzení mladých Zemků i stíhání jejich otce spíše účelové?
Jaký je účel těchto stíhání, to určitě musí vědět Zemkové. Vím, že JUDr. Zemek st. bude před soudem kvůli jedné z těch tří elektráren v Chomutově. Jak bude celá záležitost účelová, to teprve uvidíme. Pokud je žalobcem v této kauze Radek Mezlík, tak má snad pokračovat „hon na Zemky“?
Pokud by tomu bylo jinak, tak by před soudem (především v této věci) museli stanout ti zaměstnanci ERÚ, kteří byli na obhlídce elektrárny v prosinci 2010 a dali pokyn k vydání licencí. Byl mezi nimi Rostislav Krejcar, který znovu působí na ERÚ, a další dva pracovníci. Musel by mezi nimi být také Antonín Panák, který se tak pečlivě věnoval těm dvěma elektrárnám a tuto třetí „nedbalostně“ ponechal bez povšimnutí. Proč? Tito „spolupachatelé“, je-li možno tak nazvat zaměstnance ERÚ, kteří byli na místě samém a pokyn k vydání licence dali, tak budou muset být stíhání. Jinak lze vyvodit, že stíhání pana Zemka st. je zcela účelové a je za tím něco jiného než funkční fotovoltaická elektrárna.
Dokonce Nejvyšší soud v jednom ze svých stanovisek uvedl, že se podivuje nad tím, proč se orgány činné v trestním řízení, státní zástupce, nezabývali některými zaměstnanci, kteří působili v dané době na ERÚ (r. 2010). Možná, že pan Zemek st. najde odvahu a řekne, komu patřila řada elektráren v chomutovském areálu, v jakém stavu byly v závěru roku 2010 a proč nemají žádné problémy.
A současně jsou to příležitosti pro pravé solární barony ukrýt se v jejich stínu a nedostat se do hledáčků médií a následně i do hledáčku soudů?
Jak říká klasik: „Zločin musí být zakrýt ještě větším zločinem, aby ten původní zůstal nepotrestán.“ Úplně stejně to je i s budováním fotovoltaických elektráren u nás. Kolik politiků se „napakovalo“ na těchto projektech, kolik je těch, kteří připravovali netransparentní legislativu a sami následně na těchto projektech zbohatli… Domnívám se, že jsem to dostatečně popsala v trilogii Solární baroni. Určitě by stálo za to, aby se veřejnost dozvěděla, kdo například z justice má tyto elektrárny.
Nepřipadá vám nepřipouštění důkazů obhajoby v chomutovské kauze jako zaujatost soudu? Argumentace státních zástupců se už někdy vymyká i stávajícímu právnímu rámci.
Nepřipouštění důkazů obhajoby je jev zcela běžný v našem justičním systému. Kauza chomutovských elektráren je pouze špička ledovce, součást vžité – nezákonné – praxe. Když se vrátím k mému stíhání, tak mi soudce Novotný nepřipustil jediného svědka, kterého jsem žádala; přesto mě nepravomocně odsoudil k drakonickému trestu 8,5 let a jak sám soudce při vynesení rozsudku sdělil, aniž by měl důkazy.
Institut Aleny Vitáskové z.s. (ochrana lidských práv a svobod) se bohužel seznamuje s celou řadou kauz, kdy nejen obhajobě nepřipouštějí důkazy, ale dokonce přijímají od žalobců „cinknuté“ znalecké posudky, vyrobené účelově k odsouzení mnohdy nevinných lidí. Přečtěte si poslední díl trilogie Solární baroni III. – Vrazi v taláru, který jsem napsala před několika léty.
Nemyslíte, že kauza solárního podvodu Zdeňka Zemka včetně vaší účasti v ní, je učebnicovým příkladem slabosti a podléhání státních zástupců i soudců tlaku úzkých vlivových skupin?
To si nemyslím, o tom jsem bytostně přesvědčena. Vždyť sám premiér Andrej Babiš a ministryně spravedlnosti Marie Benešová veřejnosti sdělili, že „se dá trestní stíhání objednat“, že předseda Ústavního soudu či někteří ústavní soudci „mohou být uplaceni“. Trestní stíhání se dá objednat, zavřít vás mohou na objednávku. Vymahatelnost práva a spravedlnosti je v naší zemi tristní.
Otázkou zůstává, zda jsme ještě právní stát. Na toto téma proběhl v Parlamentu České republiky seminář, který v plné nahotě vypovídal o stavu právního systému, o osudech občanů poškozených státem. O neskutečných materiálních, finančních, morálních škodách, které způsobuje justice – především část státních zástupců – občanům a celé společnosti.
Koneckonců i vaše stíhání a vláčení českým soudním systémem mělo podobné znaky. Nastal čas pro hlubší změny české justice?
Ten čas nastal již před mnoha léty. Bohužel není politická vůle cokoliv na systému měnit. Možná, že právě těm, kteří mohou změnu realizovat, vyhovuje možnost „trestního stíhání na objednávku“, nebo opak „na objednávku nestíhat“. Přes veškerou snahu některých „odvážných“, tím myslím různé spolky a rovněž náš Institut Aleny Vitáskové z.s., se to prostě nedaří. Ministryně spravedlnosti (ale nejen ona) nezákonnosti státních zástupců kryje, nebo má tak slabý mandát, že i kdyby krýt nechtěla, tak stejně nic nezmůže.
Bohužel, jsme policejní stát, ve kterém vládnou nevolené struktury – státní zástupci a část policie jim slouží. Policisté, kteří tomu nechtějí sloužit, tak většinou končí ve službě. Tento propletenec „ruka ruku myje“, jak dokonce jeden státní zástupce veřejně přiznal v médiích, jsem popsala v jedné ze svých posledních knih Krvavé slunce pod gilotinou.
Zvýšila se po odchodu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana vaše důvěra v české soudnictví?
České soudnictví by nemělo mít nic společného se stáními zástupci, ani s NSZ Pavlem Zemanem, pokud se skutečně jedná o nezávislou soudní moc, pilíř demokracie. Soudci musí být nad žalobci – mají být ti, kteří staví na rovinu misku vah, jak žalobce s jeho důkazy – tak žalovaného s jeho důkazy. Pak by měli nestranně posoudit všechny důkazy a vydat rozsudek. Soudce v právním státě nemůže být „parťák“ žalobce.
Bohužel v našem soudnictví naleznete i soudce, kteří jsou spojení nechvalně s minulostí, mají různé „vroubky“. Ti pak jsou vydíratelní, zavázání bůhví komu, bojí se o talár. V praxi jsem se setkala, že existují soudci, kteří (pro mě zcela nepřijatelným způsobem) žalobcům až „podlézají“. Vždyť soudce je ten, který žalobu příjme, nebo již v prvním kroku ji žalobci „hodí na hlavu“, když po seznámení zjistí, že je to blábol, vykonstruovaný zločin, který není podložen důkazy, a dokonce není podložen ani zákony a podzákonnými normami.
To již nehovořím o „cinknutých“ znaleckých posudcích. To je v nejedné kauze obzvláště pikantní část žalob. Kdy žalobce bez ostychu a zodpovědnosti použije například od soudního znalce Michálka nějaký výtvor, který znaleckým posudkem ani není, jen se tak tváří, a na tomto medializuje škodu. Předkládá blábol soudům, aby je uvedl v omyl, a na základě takovýchto blábolů jsou odsouzení lidé. Vzpomínám, že jsme na tento postup dávali i trestní oznámení. Je zbytečné popisovat, jak vše skončilo.
Vy jste dokázala odolat tlaku soudců i těchto vlivových skupin, čímž jste si vydobyla u veřejnosti morální kredit. Státním vyznamenáním ocenil vaši práci také prezident republiky. I přes své zkušenosti jste na veřejný život nezahořkla. Naopak prostřednictvím Institutu Aleny Vitáskové prokazujete všestranný rozhled, smysl pro spravedlnost a zaujímáte principiální postoje zkušené političky. Není proto od věci, že vás občanské aktivity vyzvaly, abyste přijala kandidaturu na příští hlavu státu. V nedávné minulosti jste podobnou výzvu neodmítla. Jak se k ní stavíte nyní, kdy se volba prezidenta pomalu blíží?
To, že jsem odolala tlaku justice, některých politiků, či vlivových skupin, nemohu považovat za hrdinství, ani vítězství. Je to takové Pyrrhovo vítězství. Zaplatila jsem za něj příliš vysokou cenu. Pošlapanou čest a pověst nezákonným trestním stíháním vám nikdo nikdy nevrátí. Byla jsem velmi malá, když mi můj otec vštěpoval a napsal do mého památníčku: „Ztracená čest a pověst se nedá navrátit. Na tato slova nikdy nezapomínej!“ Teprve nyní jsem si uvědomila hloubku těchto slov vyslovených před více než půl stoletím. Tento stát mi zničil moji čest a pověst, zničil můj život. Stát je obecný pojem – budu tedy konkrétní. Byli to: policista Pavel Pinka, státní zástupce Radek Mezlík, soudce Aleš Novotný, NSZ Pavel Zeman a pochopitelně řada dalších. Mnozí z nich byli povýšeni.
Zažívám to nyní znovu, kdy Ministerstvo spravedlnosti vedené Marií Benešovou řeší odškodnění za mé nezákonné trestní stíhání. Bez jakékoliv odpovědnosti, bez morálky se jen „vysmívá“ lidem poškozeným státem, jejich bezmocí před státní moci. Dokonce mi neuhradili ani náklady za právníky, k jedné žalobě se ani nevyjádřili. Nyní vše pokračuje před civilními soudy. Tam se budu muset znovu bránit proti státu, který mě chce znovu poškodit – nyní již finančně. Protože poškození dobrého jména nelze napravit ničím, to zůstává. Nezákonné trestní stíhání trvale poškozuje mě i mé blízké. To je negativum mého vítězného boje.
Pozitivum je, že jsem skutečně nezahořkla vůči naší zemi, našemu národu, a to k nelibosti gaunerů, kteří usilovali o mé osobní zničení. Snažím se prostřednictvím Institutu Aleny Vitáskové z.s., kde jsem předsedkyní, o změnu systému. Pracuji s cílem, aby to, co se stalo mně a dalším tisícům občanů, se nemohlo již nikdy nikomu stát. Aby za takovéto „justiční přešlapy“ nesli jejich aktéři odpovědnost. Abychom dosáhli vymahatelnosti práva a spravedlnosti a abychom byli skutečně právním státem. Aby nevinní lidé nebyli ve vězeních, dehonestováni před soudy – a gauneři by se procházeli s úsměvem.
Co se týká vaší otázky, zda bych přijala kandidaturu na hlavu státu? Pokud si to občané budou přát, tak ano. Osobně se domnívám, že bude tolik uchazečů, že bude z čeho vybírat.
Zdroj: parlamentní listy
