Znění dopisu:

Vážený pane prezidente,
Institut Aleny Vitáskové z. s. (IAV) – Ochrana lidských práv a svobod, spolupracuje s řadou spolků, které se zabývají obdobnou oblastí veřejného zájmu tj. vymahatelnost práva a spravedlnosti, lidsko-právním tématům. Některé z těchto spolků jsou rovněž signatáři výzvy Manifest IAV a vystoupili na semináři v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, který organizoval IAV pod záštitou poslance Jiřího Kobzy pod názvem „Spravedlnost a vymahatelnost práva: Žijeme v právním státě?“ Seminář, který jste podpořil Vaší zdravicí, se těšil nebývalému zájmu široké veřejnosti.

V letošním roce probíhá největší krize v naší novodobé historii, která je spojena s tím nejdůležitějším, co všichni máme. Je ohroženo naše zdraví, naše životy. Probíhá boj s pandemií a její druhou vlnou a my, představitelé spolků, občanských sdružení, se na Vás obracíme s návrhem a zároveň prosbou. Jsme si plně vědomi, že odmítáte vyhlásit amnestii a máte k tomu důvody, které chápeme a plně akceptujeme. Jsme si plně vědomi, že udělujete milosti velmi zřídka a nevyužíváte tak svého výsostného práva, přestože milost není o vině a trestu. Milost je o „milosrdenství“.

Ve jménu „milosrdenství a pomoci bližním“ se na Vás, vážený pane prezidente, obracíme v této výjimečně těžké době pro náš národ, pro každého z nás. Ano, mnozí z nás mají strach o svůj život, mnozí z nás mají strach o život svých blízkých, kteří si odpykávají svůj trest ve vězení. Nehodnotíme, do jaké míry je, či není, tento trest zasloužený. Jsme si vědomi, že občané ve výkonu trestu, jsou lidé, kteří si odpykávají svůj trest, většinou oprávněně. Ani jeden z nich však nebyl odsouzen k trestu smrti, což v souvislosti s pandemií, pro mnohé z nich, může znamenat. Na IAV se obrací nejen rodiny vězněných, vězni, ale i spolky, které zastřešujeme a jsou vedoucími sekcí IAV, či signatáři Manifestu IAV. Žádají a prosí o pomoc. Jednoduše se bojí, tak jako my všichni! Bojí se o život. Pokud by situace nebyla tak vážná, tak proč by jinak vláda, parlament vyhlašovali takové restrikce v souvislosti s touto epidemií, proč by hlava 2státu promlouvala k národu? Proč by restrikce, které omezují osobní svobodu, zasahují do lidských práv, byly zaváděny? Jde nám „dle slov“ představitelů státu o život, o zdraví!
Vážený pane prezidente, v této velmi těžké době pro náš národ, máme za to, že instituce, jako jsou spolky, které se na vás obrací tímto dopisem, mají povinnost pomoci. Plně si uvědomujeme, že i vězni jsou lidé, kteří neztratili ochranu, kterou jim naše Ústava zajišťuje.

V době nedávno minulé se v této souvislosti problematikou vězňů zabývaly mimo jiné spolky IAV a Šance na návrat. Zaslali jsme dopisem ze dne 28. 4. 2020 (Ministerstvu spravedlnosti – ministryni Marii Benešové, dále NSZ Pavlu Zemanovi, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby Petru Dohnalovi, VSZ Lence Bradáčové, VSZ Ivu Ištvánovi) návrh na umožnění zrychleného procesu tzv. podmínečných propuštění (PP).
V dopise jsme popsali, jak by tento proces mohl být urychlen (pochopitelně v intencích našich právních norem), nezatížil již tak přetížené soudy, uvolnil přeplněné věznice a ulevil veřejným financím, které stát za každého vězně a související služby hradí. Tím by došlo k uvolnění věznic, které by mohly v očekávané druhé vlně kolabovat úplně stejně jako jiná zařízení. V úvodu zmíněného dopisu (viz příloha) jsme upozornili na skutečnost, že vězni jsou ohroženi na svých životech a k trestu smrti nebyli odsouzeni.

Vážený pane prezidente, na tento dopis nám odpovědělo kladně pouze GŘ vězeňské služby a to bezodkladně. Ostatní nám odpověď vůbec nesdělili. O to více jsme s ostatními spolky, které se problematikou PP podrobně zabývají, očekávali, že se některé námi navrhované kroky připraví a tento zákonný systém se skutečně „zprůchodní“. Opak byl pravdou. V případech, kde měl vězeň doporučení k PP ze stran ředitele věznice, kde by asi soud toto schválil, kdy měl záruku neziskové organizace, kdy měl rodinné, či jiné zázemí po návratu z výkonu trestu na PP, se právě státní zástupce postavil proti. Zdálo se mu, že vězeň není „dostatečně převychován“. Tímto krokem státních zástupců bylo zmařeno nejedno možné PP. Dovolujeme si pochybovat, že tyto kroky byly činěny v zájmu státu, přestože se funkce bývalých prokurátorů nazývá „státní zástupce“.

Jako občanská veřejnost jsme vyčerpali dostupné prostředky k využití právních norem, které zákonodárci přijali. Považujeme za kontraproduktivní se opětovně obracet na již oslovené instituce, které s občanskou veřejnosti zastoupenou spolky nekomunikují, natož aby je vyslyšely. Bohužel v těchto funkcích jsou často zaměstnanci státu, kteří nejsou vybaveni empatiemi, ale pouze arogancí moci. Což je zásadní hendikep k řádnému řízení státu.
Vážený pane prezidente, proto se obracíme na Vás s návrhem, který je pouze v kompetenci prezidenta republiky a k jehož uskutečnění jste pouze Vy vybaven pravomocemi, či můžete ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti tyto záležitosti urychleně řešit. Jedná se o:
 O rozsáhlé udělení milosti vybraným vězňům (tzv. podmíněnou milost)
 Vězně: lékaře, lékařky, zdravotníky, pomocný personál do zdravotnictví a sociálních služeb převést do kolabujících zdravotních a sociálních zařízení – do první linie na tzv. prospěšné práce (např. takto pracoval pan Marek Dalík v penzionu v době, kdy nebyla tato krize), tuto výjimku ponechat vč. jejich ubytování mimo věznice. Pochopitelně máme na mysli vězněné osoby, které jsou této práce schopny.
3
 Přerušení trestu u vybraných vězňů, kteří mají své kauzy u Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, mezinárodních soudů – do vyřešení a ukončení těchto soudů. Nejednou se totiž stalo, že i tyto osoby byly nakonec zproštěny své viny a ve vězení pobývaly nezákonně.
Vážený pane prezidente, jsme připraveni náš návrh osobně projednat, či doplnit o další materiály jako např. „Návrh k uvolnění přeplněných věznic“. Dále si dovolujeme upozornit na zprávu Vězeňské služby např. https://www.ceska-justice.cz/2020/10/v-nasi-nemocnici-mame-pouze-21-mist-narust-nakazenych-je-alarmujici-varuje-vezenska-sluzba/, která upozorňuje na fatální situaci ve věznicích v souvislosti s pandemií.
Závěrem si dovolíme uvést náš názor, že považujeme do jisté míry za hyenismus ze strany našich představitelů státu, pokud požadujeme a přijímáme pomoc lékařů z tak postižené země, jakou jsou např. USA, kde se zápasí nejen s epidemií, ale i rozsáhlými přírodními katastrofami a lékaři jsou potřební tam, především svému lidu.
Přitom my sami nevyužijeme všech možností, které máme, byť to jsou zdravotníci ve výkonu trestu a jsou způsobilí tuto pomoc společnosti poskytnout.

S přátelským pozdravem

Alena Vitásková v.r. – předsedkyně IAV
Signatářka a mluvčí Manifestu IAV

Zbyněk Prousek v.r. – člen výkonné Rady IAV
Signatář Manifestu IAV, vedoucí sekce IAV
Institut Aleny Vitáskové z. s.
Záhřebská 154/30
120 00 Praha 2 Vinohrady
e-mail: [email protected]

Olga Brůčková – předsedkyně spolku „Rodiny obětí české justice“
Signatářka MIAV, vedoucí sekce IAV

Václav Peričevič – II. místopředseda „Spolku Šalamoun“Signatář Manifestu IAV – vedoucí sekce IAV
Petr Urban – ředitel spolku „Šance na návrat“
Signatář Manifestu IAV

Petr Vašat – signatář Manifestu IAV

— Spolek Spravedlnost z.s. úzce spolupracuje s IAV a s obsahem dopisu se plně ztotožňuje —