Podle Zdeňka Zemka ústavní soudkyně, která rozhodovala, spis ani neviděla. Rozhodovala pod vlivem médií ovládaných energetickou mafií, a fakticky tak dokonala jeden z největších justičních zločinů.

ROZHOVOR V minulých dnech vynesl Ústavní soud rozhodnutí v kauze chomutovských fotovoltaických elektráren, které de jure uzavřelo putování bratrů Alexandra a Zdeňka Zemkových, kteří si odpykávají nepodmíněný trest odnětí svobody, po všech instancích české justice. O vyjádření k verdiktu, který shodil ze stolu veškeré připomínky obhájců sourozenců Zemkových, jsme požádali otce obou synů Zdeňka Zemka, který čelí obdobnému trestnímu stíhání ve věci další fotovoltaické elektrárny v Chomutově.

Česká justice uzavřela rozhodnutím Ústavního soudu celou kauzu. Smířil jste se s jeho rozhodnutím?

S takovým rozhodnutím se jednoduše smířit nemohu. Domníval jsem se, že Ústavní soud je nejvyšší autoritou, která se má zabývat především právy občana a hlídat všechny soudní instance, aby postupovaly v souladu se spravedlností. Jak mám tedy rozumět rozhodnutí Ústavního soudu, který připustil pochybení soudů, ale podle něj nejde o pochybení, která by dosáhla ústavních rozměrů? Tedy se prakticky není možné nikde ničeho dovolat, přestože zcela evidentní pochybení zde jsou. To rozhodnutí jednoduše postrádá logiku.

Co konkrétně tomuto rozhodnutí vyčítáte?

Mám právnické vzdělání a tak mám také určité nároky na postup soudů. Pokud jde například jen o právo na zákonného soudce, pak základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Ústavní soud ve svém odůvodnění říká, že stěžovatelé začali vznášet námitky až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku prvostupňového soudu. Poruší-li kterýkoliv soud základní práva a svobody, a jsou-li ústavní práva nepromlčitelná, tak za hrubé chyby soudu musí nést soud odpovědnost a nemůže základní práva a svobody vykládat nijak jinak.

Další zcela zásadní věc je, že Listina základních práv a svobod ve svém článku 8 uvádí, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon. A že nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. A podpis předávacího protokolu jako stěžejního a prakticky jediného důkazu proti mým synům byl podle tehdejšího obchodního zákoníku zcela v pořádku.

Říkáte, že Ústavní soud připustil pochybení soudů nižší instance. Ani to vás tedy neuspokojuje?

Ústavní soud sice tato pochybení připouští, ale vzápětí je bagatelizuje a tím vlastně legitimizuje. To je dle mého názoru nebezpečný precedens. Ústavní soud, nejvyšší instance v zemi, všem soudům vlastně vzkazuje: Děláte chyby, ale klidně můžete tyto chyby dělat dál – místo aby řekl: Udělali jste chybu, vraťte se k tomu a udělejte to pořádně a bez chyby. A to mě jako otce mých synů pobuřuje a jako občana této republiky zneklidňuje.

Jaké jste tedy očekával rozhodnutí?

Nepředpokládal jsem, že Ústavní soud vyřkne „všichni jste nevinní“, to dle mého názoru ani není jeho rolí, ale věřil jsem, že pohlídá především právo na spravedlivý proces. Všech šest rozsáhlých ústavních stížností poukazovalo na porušení hned několika základních zásad a principů trestního práva. Rozsudky nekorespondují s tím, co bylo během líčení dokázáno, některé důkazy soudy zcela ignorovaly, odsouzeným neprokázaly úmysl a kriminalizovaly správní řízení, jehož výsledkem má být udělení nebo neudělení licence, nikoli trestní postih.

Trestněprávní odpovědnost vůči některým odsouzeným vyvozují třeba jen z toho, že ti byli statutárními orgány společnosti. Klíčové také je, že Energetický regulační řad (ERÚ), který licence oběma elektrárnám vydal, ani nemohl být uveden v omyl, protože fyzicky provedl kontrolu stavu elektráren. Kontroloři Energetického regulačního úřadu si stav elektráren ověřovali osobně. Soudy také zcela chybně vypočítaly hrozící škodu. Nevzaly do úvahy, že elektrárny by prodávaly energii za cenu nižší, ani to, že obě elektrárny byly už v době, kdy bylo o licence teprve požádáno, dokončené a marginální nedodělky způsobené opravami, optimalizací výkonu a řešením krádeží, nedosahovaly ani jednoho procenta, ale dokonce ani jednoho promile.

Tedy by se měla i jen teoreticky vzniklá škoda počítat pouze z této naprosto marginální části elektráren. Pro představu náklady na opravy, optimalizaci výkonu a pořízení některých dílčích komponentů, které během výstavby elektráren někdo ukradl, a na to máme úřední záznamy policie z té doby, protože jsme krádeže hlásili, a dokonce ukradené díly po čase policie skutečně našla, představovaly u elektrárny Zdeněk-Sun něco přes 30 tisíc korun a u elektrárny Saša-Sun něco přes 20 tisíc korun. Ke dni udělení licencí pak nebyl na elektrárnách žádný nedostatek, což potvrdilo ohledání na místě.

Takto bych mohl dále pokračovat ve výčtu řady dalších zcela zásadních pochybení soudů v této kauze.

Ústavní soud ale dlouho a pečlivě vaši stížnost projednával. Přesto jeho postupu nevěříte?

A mohu snad? Ba právě naopak, Ústavní soud příliš pečlivý nebyl, neprojednával rozsáhlé stížnosti ani dlouho, a už vůbec ne pečlivě. Jedná se o tak složitou kauzu, která se táhne po všech soudech šest let, a když se má spis dostat k nejvyšší instanci a ke konečnému rozhodnutí, tak celou dobu neopustí Krajský soud v Brně a paní ústavní soudkyně ten spis ani neviděla. Je jí srdečně jedno, že nevinní lidé sedí ve vězení. Mám velmi vážné podezření, že paní ústavní soudkyně rozhodovala pod vlivem médií ovládaných energetickou mafií. Fakticky tak dokonala jeden z největších justičních zločinů. Kdyby měl Ústavní soud spis k dispozici, nemohl by takto povrchně a nezákonně rozhodnout.“

Proč si myslíte, že je zájmem některých hráčů v pozadí, které nazýváte energetickou mafií, dostat vaše syny a další lidi do vězení?

Aby mohla energetická mafie rozkrádat ročně desítky miliard korun, nevinní lidé musí být za mřížemi. Je to „chléb a hry“ pro veřejnost. Štvavá mediální a žádnými objektivními čísly nepodložená kampaň stačila k odsouzení. Všude v médiích se neustále opakují řeči o solárních baronech a o tom, že Zemkové díky podvodu získali neoprávněně licence k elektrárnám a s nimi výhodnější výkupní cenu. A že kvůli tomu neustále zdražuje elektřina. Nic z toho ale vůbec není pravda.

Copak si ti soudci neuvědomují, že kriminalizují správní řízení a že se zde kriminalizuje pouze jediný z obnovitelných zdrojů energie, a to fotovoltaika? Soudci ve svých odůvodněních hlásají „… chtěli se obohatit, jednali ze ziskuchtivosti…“. Provozovatelé jiných obnovitelných zdrojů energie je neprovozují proto, aby vydělali? Podnikatelé nepodnikají proto, aby dosáhli zisku? Je podnikání zločin? Všechno je to jen zástupný problém odvádějící pozornost od největšího rozkrádání v českých dějinách, ke kterému dochází během posledních let v české energetice. Ale to by bylo na samostatný článek…

Autor rozhovoru: Aleš Mazurek / zdroj: parlamentní listy