Bořek Riess, který je v Německu držitelem patentu v oboru fotovoltaiky, v rozhovoru popisuje svůj neuvěřitelný, už 12 let trvající boj s českou justicí. Šokujícího překvapení se dočkal u Evropského soudu pro lidská práva…
Solární energii rozumí jako málokdo v Česku. Už před šestnácti lety vymyslel unikátní řešení aplikace přeměny slunečního záření na elektrickou energii a s kolegy získal v Německu patent v oboru fotovoltaických aplikací. Přesto všechno mu doma, v České republice nepovolili vybudovat jedinou fotovoltaickou elektrárnu. Bořek Riess se už dvanáct let přetahuje s českou justicí a na našem území se svých práv nedobral. Pravdu se snaží najít u Evropského soudu pro lidská práva, ale tam se dočkal neuvěřitelného překvapení.
V solární energetice se pohybujete téměř dvacet let. Jak jste se k ní dostal?
Zhruba před těmi dvaceti lety jsem pracoval pro německou společnost, která se už tehdy zabývala fotovoltaikou. Byl jsem ve vývojovém oddělení a v něm jsme vymysleli unikátní řešení pro menší solární panely, které se využívají např. v získávání elektřiny pro zahradní osvětlení. Svoje schopnosti i zkušenosti jsem chtěl využít i u nás doma v České republice.
Kde se celý váš příběh rozběhl?
V roce 2004 jsem byl osobně v Paříži u rozhodnutí Evropské unie o podpoře obnovitelných zdrojů energie. To byl ten pomyslný start, který pak u nás zmutoval. Za rok na to podporu obnovitelným zdrojům uzákonila i Česká republika. V naší firmě jsme už tehdy vyráběli malé solární panely jako jediní u nás. Ještě dávno před tím, než obchodní příležitost uchopili pevně do rukou Číňané a zavalili trh levnými panely s nejistou kvalitou. Naše panely jsme už tehdy dodávali do Německa, kde jsme měli zaregistrován náš patent. Logicky jsme panely chtěli využít i pro vlastní elektrárnu. Až po té, v roce 2007 přišlo rozhodnutí státu o podmínkách podpory solárních elektráren a solární byznys se u nás rozjel naplno.
Jaké kroky jste tehdy musel učinit, abyste mohli solární elektrárnu z vlastních panelů postavit?
Rozhodujícím článkem pro povolování byla tehdy distribuční společnost ČEZu, která připojovala solární elektrárny do sítě, na což měla v té době u nás monopol. Získat takové povolení nebylo jednoduché. ČEZ zřejmě plánoval vlastní byznys se solární energií a zdráhal se pustit do tohoto oboru jiné hráče. To jsem ale na úplném začátku samozřejmě netušil. Proto jsem v roce 2007 zaslal na ČEZ Distribuce žádost o připojení elektrárny o výkonu půl megawaty a kolega stejnou žádost o připojení fotovoltaické elektrárny o dvojnásobném výkonu ve stejné lokalitě, Starojická Lhota na Novojičínsku. ČEZ Distribuce naši žádost zamítl s odůvodněním, že v daném místě není dostatečná kapacita pro připojení a kapacita připojování dalších zdrojů je již vyčerpána. V tu dobu na celém okrese Nový Jičín nestála jediná fotovoltaická elektrárna!
Smířil jste se s jejich rozhodnutím?
Protože v tom oboru působím téměř dvacet let a tehdy jsem s ním měl zkušenosti asi jako málokdo u nás, tak pochopitelně ne. Vyvolali jsme proto správní řízení u Energetického regulačního úřadu, ještě za vedení úřadu panem Fiřtem.
Potvrdil Energetický regulační úřad rozhodnutí ČEZ Distribuce?
Potvrdil ho jen v případě mé elektrárny, čímž mně vlastně znemožnil elektrárnu postavit. V případě kolegovy i další sousední elektrárny, nařídil kupodivu ČEZ Distribuce elektrárny připojit. Vedle toho, že rozumím solárním panelům a solární energii jsem ale také člověk, který se jen tak nevzdá. A tak se rozběhl příběh mého boje s českou justicí.
Vzhledem k současnému stavu justice předpokládám, že tento váš příběh ještě není u konce.
Jak se to vezme. Samozřejmě jsem musel projít veškerými stupni justice až po ústavní soud a podle mého názoru se mě česká justiční mafie snaží semlít.
Z čeho tak usuzujete?
Na všech instancích jsem se setkal s přístupem, kdy se v první řadě snažili vyřadit moji žalobu s odkazem na procesní pochybení a vlastně tak ani nezahájit řízení. Já jsem ale člověk od přírody důsledný, takže na každou takovou snahu jsem našel řešení a mojí žalobou se soud nakonec musel zabývat. Svým verdiktem pochopitelně vždy podpořil prvotní nezákonné rozhodnutí ČEZ Distribuce.
Máte pro svá tvrzení nějaký důkaz?
Bylo by jich více, ale vyberu jen jeden. Odvolal jsem se až k ústavnímu soudu, a protože nejsem právník, ale především obyčejný bezúhonný občan naší republiky, tak jsem zaslal v březnu letošního roku osobní dopis i předsedovi ústavního soudu. Na něj mně odpověděl: „Je skutečně možno sdílet Vaše pochybnosti o legálním právním prostředí v ČR. Pouze podotýkám, že v databázi Ústavního soudu jsem však nenalezl žádnou ústavní stížnost podanou Vámi anebo společností Solarbohemia.“ Přičemž jsem samozřejmě držel číslo jednací mého spisu v ruce. Nemyslím si, že by samotný pan Rychetský neměl přehled, že moje ústavní stížnost v Brně leží. Odpověď mu určitě přichystal někdo z jeho kanceláře.
Takže vaše další kroky směřovaly do Štrasburku?
Ano. A tam se můj příběh dostal k absurdnímu vrcholu. Můj advokát, protože s Evropským soudem pro lidská práva můžete komunikovat jen prostřednictvím právníka, zaslal přesně vyhotovenou a důkazy podloženou žalobu na český stát a k mému údivu přišel ze Štrasburku telefonát francouzské pracovnice evropského soudu, že naše žaloba obsahuje divné materiály a z tohoto důvodu se nedá projednat. Rozjel jsem se tedy přímo do Štrasburku a přímo v sídle Evropského soudu měl možnost nahlédnout do spisu i do oné obálky, ve které byla žaloba poslána. Zůstal jsem sedět jako opařený… V té obálce byly nějaké šekové knížky.
To znamená, že někdo materiály v ní vyměnil?! To zní hodně neuvěřitelně. Jaké pro to máte vysvětlení a jak jste postupoval dál?
Mně se nabízí vysvětlení jen jedno. Někdo přímo na soudu manipuloval s obálkou a změnil její obsah. Pochopitelně jsem podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro porušení listovního tajemství, a protože jsem v celé kauze od prvoinstančního soudu u nás v roli poškozeného, tak mám právo nahlížet do spisů a já toho často využívám a své nahlížení si pro jistotu dokumentuji. Proto už vím, že francouzská pošta, která zásilku od české pošty převzala, ji k soudu doručila řádně a v neporušeném stavu, což je zadokumentováno ve vyšetřovacím spise. Přímo na soudu však pracuje česká sekce, která pravděpodobně připravuje podklady pro rozhodování soudců. Zbytek nechám v tuto chvíli na vaši fantazii. (úsměv)
Je tedy celá vaše kauza už u konce?
V tuto chvíli doufám, že stále ne a svých základních práv mj. práva na spravedlivý proces a práva na svobodné podnikání, se dovolám třeba i u Evropského soudu.
Proč jste se ji tedy rozhodl zveřejnit ještě před jejím ukončením?
Příští rok mně bude šedesát a rád bych chtěl svým vnukům jednou říci, že žijí ve státě, kde se běžný občan svých základních práv může dovolat. Druhým důvodem je, že jsem se seznámil s doktorem Petrem Vašátem, předsedou spolku Spravedlnost, na stránkách tohoto spolku i na stránkách www.bigscandal.eu najdete popsanou celou kauzu i s některými důkazy. Jeho prostřednictvím jsem se seznámil s dalšími kauzami souvisejícími s fotovoltaikou. V nich většinou žaluje stát. Kroky justice, kterými se hájí proti mým žalobám i obhajobě obviněných v solárních kauzách, však mají velmi podobné znaky a já se nemohu ubránit myšlence, že stát se bojí uznat své chyby a snaží se svalit zodpovědnost na někoho jiného. Nebo si někdo nechce nechat vypustit rybník, ve kterém plavou stovky miliard točících se v energetice a myslí si při tom, že je porybným. Současně pak dokáže zasahovat prostřednictvím advokacie, médií a justice do nahlížení na solární energii. Justice pak svými rozsudky ničí životní příběhy lidí, kteří konali v dobré víře na základě státem nastavených zákonných podmínek a už vůbec si to nezaslouží.
Rozhovor vedl Aleš Mazúrek (https://www.parlamentnilisty.cz)
