Otevřený dopis prezidentovi Miloši Zemanovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové, který upozorňuje na tristní stav české justice a žádá jeho nápravu. Stovky či tisíce případů. Pro ilustraci tři konkrétní kauzy.

Vážený pane prezidente, vážená paní ministryně,
obracím se na vás s upozorněním na tristní stav české justice a s prosbou o jeho nápravu.

V jednom dopise není možné popisovat stovky či tisíce případů, které tento stav dokumentují, proto mimo úvodu uvedu pro ilustraci alespoň tři konkrétní kauzy.

V loňském roce bylo dle zveřejněných údajů v České republice nespravedlivě a nezákonně stíháno 1200 osob. Pro většinu čtenářů se jedná o pouhé číslo bez konkrétní představy, jak takový akt omylu, nedbalosti či zvůle zničí či pokazí život postiženým jedincům. Čekají je výslechy, domovní prohlídky, zabavení majetku, obstavení účtů. Některé vazba, ztráta zaměstnání, rozbití partnerského vztahu, obrovské finanční výdaje. Všechny však silný dlouhodobý stres, který se prakticky vždy nějakým způsobem somatizuje a vede ke vniku často velmi závažných onemocnění, snížení společenské vážnosti a narušení sociálních vztahů. Kdo by očekával, že se těmto občanům po zrušení obvinění či po pravomocném zprošťujícím rozsudku někdo omluví za jejich příkoří a strádání, velice by se mýlil. Naopak, musejí složitě žádat o odškodnění a s ohledem na zažitou praxi Ministerstva spravedlnosti se o něj pak léta soudit. Je třeba připomenout nepochopitelný fakt, že nikdy nevysoudí skutečné náklady a nemajetková újma bývá obvykle podceňována a bagatelizována dle českého přísloví sytý hladovému nevěří.

Nedávno byl v České justici popsán případ postoloprtských zastupitelů. Z příslušného článku vyjímám podstatné skutečnosti.

Okresní soud (OS) v Chomutově zprostil devět občanů města Postoloprty obžaloby za to, že se jako zastupitelé měli dopustit trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti. Skutek měl spočívat v tom, že rozhodli o prodeji domu v majetku města za nižší cenu, než „cenu obvykle v místě dosažitelnou“, aniž by takové rozhodnutí zdůvodnili.

Významnou roli v tomto nepochopitelném až groteskním případu hraje postup orgánů činných v trestním řízení, které postavily obvinění na jediném znaleckém posudku, jehož způsob vypracování i metoda budily od počátku pochybnosti.

Znalec se dle svědkyně zastavil v domě v pátek odpoledne se svojí manželkou během cesty na chatu a strávil v něm okolo deseti minut. V některých částech domu se pak nebyl podívat vůbec, krovy shlédl ve tmě a neprovedl prakticky žádné měření. Tyto skutečnosti pak samotný znalec při výpovědi před soudem nepopřel. V rámci přípravného řízení podezřelí a posléze obvinění zastupitelé opakovaně na chyby a rozpory v posudku upozorňovali, nebylo jim to ovšem nic platné.

Státní zástupkyně Radka Pavlišová stížnost obviněných zamítla se zdůvodněním, že jelikož „vypracovaný znalecký posudek obsahuje všechny náležitosti, znalecký závěr ohledně výsledné ceny je v dostatečném rozsahu odůvodněn a logicky provázán s použitými metodami, nelze než konstatovat, že závěry znaleckého zkoumání jsou plně způsobilé k procesnímu postupu, který vyústil k vydání napadeného rozhodnutí, pro které je dostatečným podkladem“. Podle státní zástupkyně zastupitelstvo svoje odchýlení od ceny obvyklé nijak nezdůvodnilo, za relevantní odůvodnění nepovažovala zmínky o špatném technickém stavu nemovitosti, o nichž zastupitelé mluvili a které byly součástí podkladů pro jednání.

Obvinění zastupitelé, včetně starosty Pištory, se po zamítnutí stížnosti státní zástupkyní obrátili také na Krajské státní zastupitelství (KSZ) v Ústí nad Labem s žádostí o výkon dohledu. Ve svých podáních mj. upozornili na to, že „dozorující státní zástupkyně neuvedla, ze kterého právního předpisu vyvozuje svou pravomoc posuzovat, co je dostatečným důvodem pro odchýlení se od ceny obvyklé“. Podle nich orgány činné v trestním řízení nemohou posuzovat sami důvodnost takové odchylky, protože jinak by to vedlo k absurdní situaci, kdy by samospráva před každým rozhodnutím o dispozici s majetkem musela žádat o svolení orgány činné v trestním řízení. Upozorňovali opět na vady posudku opatřeného policií a stejně tak na skutečnost, že tvrzená absence zdůvodnění není obhajitelná v kontextu zákona o obcích. Reakcí KSZ bylo strohé poučení o tom, co představuje institut dohledu s tím, že podnět byl shledán nedůvodným.

Na OS v Chomutově se případu ujala sama jeho předsedkyně Kateřina Vltavská. Ta překvapivě rychle, během jednoho týdne, rozhodla trestním příkazem, kterým všechny obžalované uznala vinnými. Proti tomu obžalovaní podali odpor a bylo nařízeno hlavní líčení.

Sečteno a podtrženo: orgány činné v trestním řízení měly od počátku vyšetřování informace ohledně důvodů, proč došlo k rozhodnutí obviněných a posléze obžalovaných zastupitelů k prodeji domu za konkrétní částku. Stejně tak byly od počátku trestního řízení na stole relevantní pochybnosti o postupu i zvolené metodě posudku policií přizvaného znalce. S námitkami se však ani policie, ani dozorová a ani dohledová státní zástupkyně nevyrovnaly. Stejně tak je namístě otázka, proč orgány činné v trestním řízení ignorovaly odhady bank, které mají detailní znalost realitního trhu v místě a čase nejlepší. A zcela jistě by nemělo zůstat bez vysvětlení, proč po všech vznesených pochybnostech nepostupovaly orgány činné v trestním řízení podle trestního řádu, a ještě v přípravném řízení nepřizvaly dalšího znalce k vypracování znaleckého posudku. Návrh na zproštění nakonec podala sama státní zástupkyně, ovšem i přes značné množství prokazatelných pochybení ve svém vystoupení alibisticky hájila postup policie i postup svůj. K tomu už snad ani není co dodat.

 Kauza „Nečesaný“ aspiruje na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Před téměř šesti lety došlo k mediálně známému trestnému činu pokusu o vraždu holičky v Hořicích. Od té doby začaly efektivně fungovat orgány činné v trestním řízení a návazně pak český soudní systém. Výsledek? Po šesti letech měl začít nalézací soud v dalším, již třetím složení, řešit kauzu opět od počátku. Naštěstí zasáhl Ústavní soud, soudci Lněničkovi zakázal změnit senát a tím i nové dokazování.

Zprvu, co se týká viny, panovala mezi nalézacím a odvolacím soudem shoda. Došlo jen k úpravě trestu ze šestnácti na třináct let a odsouzený nastoupil k výkonu trestu. Naštěstí pro spravedlnost podala ministryně rezortu stejného názvu stížnost pro porušení zákona. Nejvyšší soud (NS) rozsudek Vrchního soudu (VS) zrušil a pustil Lukáše Nečesaného na svobodu.

Soudce Vacek, který začal případ opětovně řešit, nechtěl přiznat jakoukoliv chybu a rozhodl úplně stejně jako před tím. Senát soudce Lněničky na VS nelenil, rozsudek potvrdil a poslal nově pravomocně odsouzeného znovu do vězení. NS opět propustil Nečesaného z výkonu trestu a učinil z něj podruhé (dle presumpce neviny) nevinného. Je těžko pochopitelné, proč soudci příslušného senátu NS rozsudek VS alibisticky pouze zrušili, když mohli sami pravomocně rozhodnout.

Senát nalézacího soudu v novém složení Nečesaného osvobodil a rozsudek podrobně zdůvodnil. Využil v něm logicky i závěry NS. Státní zástupkyně se odvolala a předseda senátu VS odvolání vyhověl. Nalézací soud opět obžalovaného zprostil. Ale kosa padla na kámen. Ego pana Lněničky je zřejmě obzvláště silné. Systém mu umožňuje rozhodnout jakkoliv, tak proč by měl přiznat jakékoliv pochybení? Znovu tedy rozsudek nalézacího soudu zrušil. Navíc se nechal inspirovat Nejvyšším soudem a nechal vyměnit nalézacího soudu.

Nelze pominout kuriozitu, že soudce Lněnička přišel ve svém rozsudku s přelomovou interpretací slova „pochybnost“, která zřejmě vstoupí do historie. Dosud pochybnost vždy znamenala výraz nejistoty, čili při aplikaci zásady „in dubio pro reo“ pochybností rozumíme stav, kdy není dosaženo jistoty průkaznosti důkazů. Pan Lněnička postavil „pochybnost“ vzhůru nohama a tvrdí logický nesmysl, že „odůvodnění toho, na čem jsou pochybnosti založeny, musí být jasné a přesvědčivé…“ Je smutné, že právě na tomto kuriózním tvrzení postavil své usnesení.

Na základě rozhodnutí Ústavního soudu nakonec i on vynesl zprošťující rozsudek. Současně však konstatoval, že s ním nesouhlasí a stále si myslí, že je obžalovaný vinen. Nejen délka soudního řízení a diametrálně odlišné rozsudky, ale i veřejné zpochybňování vlastního soudního rozhodnutí soudcem Lněničkou smutný stav naší justice přiměřeně dokumentuje.

V tomto přehledu není možné neuvést nepochopitelný případ bratří Zemků, kteří byli odsouzeni daleko více na základě společenské (a možná i jiné) objednávky než na základě práva. Ano, byli odsouzeni pravomocně, ale to, jak dobře víme, nemusí znamenat, že spravedlivě a zákonně. Ostatně výše zmíněný Lukáš Nečesaný byl pravomocně odsouzen dokonce několikrát.

Studiu rozsudků a dalších písemnosti této kauzy jsem věnoval desítky hodin, takže se v ní podrobně orientuji. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22.2.2016 byli Alexandr Zemek a Zdeněk Zemek uznáni vinnými pro zvlášť závažný zločin podvodu, ukončený ve stadiu pokusu.  Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2018, který nevyhověl jejich odvolání, byli oba bratři shodně mimo peněžitého trestu a zákazu činnosti odsouzeni k odnětí svobody v délce šesti roků a devíti měsíců.

K postupu a závěrům obou soudů je třeba uvést, že k trestnému činu z naprosto jednoduchého důvodu vůbec nemohlo dojít. Elektrárny se začaly stavět ve druhém pololetí roku 2009, kdy nikdo netušil, že po více než roce (8. 11. 2010) stát změní drasticky podmínky a výrazně sníží výkupní ceny. Jak by tedy mohlo dojít k přípravě podvodu? Navíc k 20. 12. činily nedodělky méně než setinu procenta a k 31. 12. byly kompletně hotové, bez jakýchkoliv nedostatků.

Hrubá pochybení soudů lze shrnout do následujících bodů:

• Rozsudky vykazují extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy a neprovedení stěžejních důkazů.
• Soudy nesprávným způsobem vyhodnotily provedené důkazy, a to vždy v neprospěch odsouzených, důkazy ve prospěch odsouzených ignorovaly.
• Skutková zjištění soudů jsou neúplná. Soudy se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, když k objasnění věci bylo třeba provést další důkazy.
• Nebyla respektována zásada subsidiarity trestní represe, kdy trestní právo je ultima ratio – tedy krajní prostředek. Konstrukce odpovědnosti odsouzených se jeví jako kriminalizace správního řízení.
• Ve věci rozhodl nepříslušný soud, resp. soud, který nebyl náležitě obsazen.
• Uložený trest zákon je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu, poměrům odsouzených a ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

A na závěr shrnutí některých porušení zákona a vad v postupu řízení:

1/ Absence zavinění (subjektivní stránky) – jako nejpodstatnější

Bratři Zemkové podepsali předávací protokol s přesvědčením, že dílo (FVE) je hotové a dokončené bez podstatných vad a nedodělků dle tehdy platného obchodního zákoníku, přičemž z jejich formálního postavení v pozici jednatelů nelze dovozovat jejich úmysl, neboť se spoléhali na odborníky/podřízené, a jednali v dobré víře. Neznali a jako „neodborníci“ ani nemohli znát podrobně stav FVE. K podpisu předávacích protokolů došlo před tím, než ERÚ zaslal výzvu a následně vyslovil názor, že FVE nejsou 100% dokončeny. Nepodepsali tedy předávací protokoly s úmyslem uvedení ERÚ v omyl. Navíc předávací protokoly měly soukromoprávní interní charakter.

2/ Absence škody a neoprávněného obohacení

V řízení nebyla prokázána škoda ani neoprávněné obohacení vzniklé v příčinné souvislosti s jednáním bratrů Zemků. Výpočet škody provedený soudem navíc nemůže obstát ve světle aktuální judikatury-usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze kterého vyplývá, že při stanovení výše škody je třeba zohlednit pouze nedokončenou část FVE, nikoliv tu, která již byla schopna výkonu- v daném případě byl skutečný stav dokončenosti obou FVE více než z 99,9%. Maximální možná výše neoprávněného obohacení a škody způsobené jednáním Alexandra Zemka tak představuje částku 58.000 Kč, a v případě Zdeňka Zemka částku 38.000 Kč.

3/ Absence objektivní stránky 

ERÚ nemohl být jednáním bratrů Zemků uveden v omyl, neboť ERÚ dokončenost FVE sám ověřoval ještě před podpisem předávacích protokolů. Primární úlohou předávacího protokolu bylo zdokladování vlastnictví FVE, ERÚ byl povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. A i kdyby byl teoreticky v omyl uveden, nevedl tento omyl ERÚ ke škodě a ani obohacení.

4/ Soud nezkoumal okolnosti vylučující protiprávnost

Byly to právě orgány státu, které radikální a neočekávatelnou změnou podmínek v rozporu s legitimním očekáváním uvedly společnosti Saša-Sun a Zdeněk-Sun přibližně 8 týdnů před koncem roku 2010 (tj. zhruba v poslední jedenáctině času výstavby) do situace, kdy jejich majetku bezprostředně hrozila újma velkého rozsahu a neměly jinou cestu řešení než splnit podmínky pro udělení licence v roce 2010 a dosáhnout tak výkupní ceny pro rok 2010, které jediné zaručovaly, že investice nebude představovat ztrátu v řádu stovek milionů korun.

5) Skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy.

Soud nesprávně posoudil účel předávacího protokolu a jeho funkci v licenčním řízení. Nesprávně vyhodnotil revizní zprávu na FVE a otázku proveditelnosti revize, včetně otázky dokončenosti FVE jako celku, která není podmínkou provedení revize. Soudy ignorovaly 21 znaleckých posudků, které předložila obhajoba.

6/ Vadné hodnocení důkazů.

Soudy nepřihlédly a nevypořádaly se s důkazy obhajoby, jednostranně hodnotily jen důkazy v neprospěch bratrů Zemků. Popis důkazů je zcela nekonkrétní. Důkazní návrhy bratrů Zemků byly zamítnuty bez náležitého odůvodnění.

7/ Bratři Zemkové byli odsouzeni v rozporu se zásadou in dubio pro reo.

Bratři Zemkové popsali extrémní rozpor některých skutkových závěrů nižších soudů provedenými důkazy. Co se týká základních rozhodných skutečností, vždy existovaly dvě rovnocenné skutkové verze (k jednotlivým skutkovým verzím a souvisejícím důkazům).

FVE v době podpisu předávacích protokolů byly či nebyly dokončeny?

Bratři Zemkové měli či neměli vědomost o údajné nedokončenosti FVE?

Bratři Zemkové měli či neměli úmysl uvést ERÚ v omyl podpisem předávacích protokolů a jejich předložením ERÚ?

ERÚ předávacími protokoly prokazoval dokončenost či vlastnictví FVE?

Soudy daly ve všech případech přednost pro bratry Zemky nepříznivé verzi, přestože oni své verze podložili silnými důkazy. Zejména při hodnocení úmyslu bratrů Zemků jsou skutkové závěry soudů postaveny pouze na neprokázaných domněnkách. Soudy tím porušily pravidlo in dubio pro reo, čímž zatížily svá rozhodnutí vadou protiústavních rozměrů.

S ohledem na obrovské množství soudních pochybení byla vypracována tři dovolání renomovanými advokáty a odborníky. Postup NS vzbuzuje přinejmenším značné pochybnosti. Soudce Petr Šabata se vyloučil pro podjatost z důvodů zřejmě nepravdivých (údajně mu to bylo doporučeno) a složitý případ dostal senát soudce Jurka, o kterém se vědělo, že ke konci roku odchází do důchodu. Není bez zajímavosti, že dovolání na NS doputovalo dne 8.8.2018 a již za čtyři pracovní dny, dne 14.8. 2018, byl usnesením NS vyloučen zákonný soudce Petr Šabata. Dne 20.9.2018 byla podána ústavní stížnost proti usnesení o vyloučení soudce Šabaty. Dne 13.11.2018 ÚS stížnost zamítl, ale již 11.12.2018, tedy za necelý měsíc, spatřilo světlo světa usnesení NS o odmítnutí dovolání bratrů Zemků.

Je jasné, že rozsáhlý spis a tři obsáhlá dovolání není možné za tak krátkou dobu odpovědně prostudovat, rozhodnout a rozsudek řádně zdůvodnit. Soudce sice stihnul do konce roku vynést rozsudek, ale písemně byl vypracován přibližně za tři měsíce (s podpisem Pavla Šilhaveckého). Ovšem co je nejpodstatnější, NS se s žádnými zásadními námitkami, týkající se pochybení nalézacího a odvolacího soudu, nevyrovnal.

Nyní má spravedlnost už jen dvě šance, ústavní stížnost a stížnost pro porušení zákona. Ještě je možné napravit výše uvedené chyby justice, díky nimž jsou nevinní lidé ve vězení.

Vážený pane prezidente, vážená paní ministryně, prosím, abyste věnovali nápravě tristního stavu české justice potřebné úsilí. Nenechte se ukolébat těmi, kteří ji vychvalují. Jedná se prakticky výhradně o její představitele.

Václav Budinský, zakladatel a předseda Společnosti pro právní stát.